Nepatrné zbytky jeho zdí se nachází mezi těžko přístupnými skalisky vysokého Roháčského vrchu v oblasti známých Súľovských skal. Súľovský hrad, v historických pramenech někdy nazývaný i Roháč, neměl větší strategický význam. Byl to malý, pozorovací hrad se značným výškovým rozdílem jeho horní a dolní části, které byly spojené tunelovou chodbou, vytesanou do skály. Sloužil na pozorování cest a jako úkryt cenností okolních zemanů a šlechty v době vojenských událostí. Byl postaven zřejmě ve 12. či 13. století, sama jeho stavba není starší než z 15. století. Zajímavá je nejen jeho poloha, ale i způsob a praktické přizpůsobení stavby přírodnímu skalnímu útesu, který byl často součástí jeho zdí a stěn. Ve středověku patřil rodině Súľovských. Roku 1550 ho král Ferdinand I. daroval Šebastianovi Sirmienskému, který při obléhání Vídně přeběhl z tureckého vojska na císařskou stranu. Původní majitelé se ho však nechtěli vzdát a v pozdějších sporech Rafael Podmanický hrad vypálil. Nakonec se přece jen hrad dostal do rukou Sirmienského, který ho nechal obnovit. Jeho synové přijali dokonce jméno předcházejících majitelů a rodina Súľovský-Sirmiensis vlastnila potom hrad až do konce feudalizmu. Od konce 16. století měla už tato rodina vlastní zámky v obci pod hradem a na hradě bývaly už jen vojenské stráže. Ale i ty hrad v 18. století opustili a od té doby se rozpadává.