Zámek leží v Žilině na soutoku řek Váh a Kysuca.
Původně vznikl jako strážní hrad v druhé polovině 13. století. Postaven je na strategicky významném místě, kde byla celnice a vybíralo se zde clo. Význam hradu zvýrazňovalo í jeho mohutné opevnění. Základem hradu byla mohutná kruhová obytná věž v kamenném opevnění, která se ve svém půdorysu zachovala dodnes a vytváří charakteristickou siluetu Budatínského zámku. Původně královskou pevnost získal počátkem 14. století do svého majetku Matúš Čák. V roce 1487 se stal novým majitelem zámku Gašpar Suňog, který naznačil směr, jakým se posléze ubíral stavební vývoj hradu spjatý s jeho rodem po několik století. Renesanční úprava stavby pocházející z roku 1551 spojila jednotlivé budovy podle jednotné architektonické koncepce scelujíce tak různorodé funkce do jednoho harmonického celku zdůrazněného i navenek řešením fasád. Hrozba nejen tureckého nebezpečí, ale hlavně vnitřních rozbrojů a interních stavovských povstání, přispěla v první polovině 17. století k výstavbě nového renesančního opevnění, které zpevnily bastiony a zabezpečily příkopem v severovýchodním předhradí. V té době byla pevnost postupně přebudována na pohodlné renesanční šlechtické sídlo. V Barokním období se stavitelé zámku v roce 1745 soustředili na výstavbu kapličky, současně dostavěli i budovy letohrádku a celek obklopili parkem navazujícím svojí kompozicí na průčelí zámku. Za revoluce v letech 1848/1849 císařští vojáci hrad podpálili. Ničivý požár vážně poškodil stavební konstrukce a vnitřní vybavení hradu. Poslední a nejvýznamnější stavební úprava, která dala hradu jeho dnešní vzhled, pochází z let 1922 až 1923. Památková obnova hradu byla uskutečněna na přelomu 50. let 20. století a respektovala stavební úpravy pocházející z 20. let téhož století. V prostorách zámku je umístěna expozice Považského muzea.