Hrad Strečno leží ve východní části Žilinské kotliny na skále nad řekou Váh.
Hrad se poprvé vzpomíná v dobách Matúše Čáka jako středisko většího feudálního panství. Vznikl na přelomu 13. a 14. století, pravděpodobně na starém základě. Jako královský majetek se dostal začátkem 15. století do držby královen Barbory a později Alžběty. V letech 1444-1469 byl majetkem Pongrácovců z Liptovského Mikuláše, potom rychle měnil majitele. Roku 1484 se ustálily majetkové poměry. Hrad i celé panství získal Pavol Kiniži, kapitán Horního Uherska a majitel Lietavy. Po jeho smrti roku 1494 přešlo panství do rukou jeho manželky Benigmy. Za jejího působení se na hradě nejvíc budovalo. Přibyla dvě nová křídla - severní s kaplí a jižní se dvěma paláci okolo vnitřního nádvoří. Na západní straně vzniklo předhradí s velkou věží (severní) a novou bránou s předbráním (hlavní brána). Na východní straně vznikl nový dvojpodlažní palác s pozdněgotickými okny a arkýřemi. V 17. století vybudovali Vešeléniovci barokní dělové bastióny i další dělové pozice v prostoru třetího předhradí. Vytvořili ze Strečna jediný moderně opevněný hrad na středním Pováží. Aby se hrad nemohl stát útočištěm vzbouřenců, tak ho dal císař Leopold I. roku 1698 zbourat. Demoliční práce postihly hlavně opevnění a střechy paláců, zasypali hradní studnu a cisternu. Hrad zůstal ruinou. Během 2. světové války se v okolí hradu odehrávaly těžké boje, které ho značně poškodily. V letech 1974-75 realizovalo Považské muzeum v Žilině archeologický výzkum, který předcházel rekonstrukci hradu v letech 1978-1994. Roku 1995 byl hrad zpřístupněn veřejnosti.