K lázeňskému koloritu patřilo a doufejme, že bude patřit, i kulturní vyžití. Kdopak by se rád nepobavil. Proto byly i Františkovy Lázně od založení vyhledávány společnostmi komediantů i pěvců. S představeními se zde prokazatelně mohli hosté setkat v upravené přízemní hospodářské budově u Společenského domu už v roce 1808, hostovaly zde nahodile a krátkodobě skupiny herců s fraškovitými scénkami se zpěvy a kuplety. Šlo o sezónní záležitosti nevalné úrovně v nevábném prostředí. Podobný pocit možná naostřil pero Johannu Wolfgangovi Goethovi, když do zápisníku z cest po západočeských lázních napsal o představení Simson: „Druh melodramatu, samo o sobě hnusné, provedení ještě hnusnější. Herci hráli pitvorně. Během představení jsem neslyšel přirozený hlas. Ženy jsou ohyzdné.“ Škodolibě připomeňme, že se v našich končinách tehdy hrálo německé divadlo.