Pochází ze 13. století a leží v údolí řeky Slatiny na východ od Zvolena nad obcí stejného jména. Na konci 14. století ho přestavěli na gotický myslivecký zámek. Byl královským majetkem a uherští panovníci ho často navštěvovali. Roku 1441 se ho v bojích o uherskou korunu zmocnil přívrženec Jána Jiskry Jodok. Král Matěj mu ho však odebral, nechal si ho pro sebe a často se tu zdržoval. Později však i on dal zámek do zálohy rodině Raškayové. V držbě Raškayovců zůstal potom Vígľaš až do roku 1530, kdy jim ho jako Zápolského stoupencům odebral král Ferdinand I. Habsburský. V druhé polovině 16. století sehrál zámek významnou roli v protitureckých bojích. Tehdy k němu přistavěli nové opevnění se čtyřmi věžemi a udržovali v něm stálou vojenskou posádku. Roku 1605 se ho na přechodný čas zmocnili povstalci Štefana Bočkayho. Později se dostal do soukromého vlastnictví feudálních rodin. Nejprve ho (od roku 1636) vlastnili Csákyovci a od roku 1690 až do konce feudalizmu Esterházyovci. Ti ho v 18. století přestavěli na hradní zámek, takže se z jeho původního stavu zachovalo poměrně málo (gotická kaple a část opevnění ze 16. století). Zámek naposledy restaurovali ještě i ve druhé polovině 19. století. Během 2. světové války byl poškozen a z velké části vyhořel.