Bratislavský hrad leží na nejjižnějším výběžku pohoří Malé Karpaty, nad řekou Dunaj v centru Bratislavy.
Přebudováním slovanského knížecího hrádku z období Velkomoravské říše vznikl středověký hrad, který se stal pohraničním hradem uherského státu a centrem bratislavského komitátu. Po nájezdu Tatarů (roku 1241), kterému odolal, byla postavena velká obytná věž a o něco později v jihovýchodní části hradního kopce obranná věž. V první polovině 15. století král Zikmund Lucemburský začal rozsáhlou přestavbu hradu v souvislosti s opevňováním západních hranic Uherska proti husitům. V této době zanikla velká obytná věž a na jejím místě byl vybudovaný rozsáhlý čtyřhranný dvojposchoďový pozdně gotický palác obklopený vodní příkopou a moderním opevněním. Turecké války vyhnaly uherské krále z Budína a Bratislavský hrad se stal jejich novým sídlem a zároveň hlavním městem krajiny. S tím je spjatá renesanční přestavba hradu v letech 1552-1560. Během tzv. Pálfyovské přestavby (v letech 1635-1639) byl hradní palác zvýšen o jedno poschodí a k původním dvěma věžím přibyly další dvě. Díky tomu získal svou typickou čtyřvěžovou podobu. Za vlády Marie Terezie se uskutečnila poslední velká přestavba. V důsledku klidnější politické situace byl hrad zbaven funkce vojenské pevnosti. Ze středověké pevnosti se změnil na reprezentační sídlo. Byl postavený nový palác, tzv. Terezánium, a další budovy. Přemístěním centrálních úřadů za vlády Josefa II. zpátky do Budína význam hradu upadal. Roku 1811 vypukl požár a hrad se na jeden a půl století stal ruinou. S obnovou Bratislavského hradu se začalo až po druhé světové válce. Roku 1953 začal archeologický výzkum a v letech 1956-1968 rozsáhlá rekonstrukce. Roku 1961 byl vyhlášen za národní kulturní památku. Hrad je přístupný veřejnosti. V současnosti jsou na hradě expozice Slovenského národního muzea a reprezentační prostory prezidenta a parlamentu Slovenské republiky.