Původní ves Lúny, ležící u brodu přes Ohři, se poprvé připomíná roku 1115 a v roce 1253 byla Přemyslem Otakarem II. povýšena na město. Zároveň s městem byl založen dominikánský klášter, který vzal za své v husitských válkách. V lucemburském období zažívalo město prosperitu, založenou na intenzívní řemeslnické a zemědělské výrobě, zejména pěstování obilí a vína. V 15. století Louny prosluly jako jedno z nejvýznamnějších husitských měst. V 16. století došlo k rozkvětu vinařství. Během třicetileté války město upadlo a k novému rozkvětu došlo až v 19. století, kdy se staly jedním z center chmelařství. V průběhu 19. a pak ještě v 60. a 70. letech 20. století došlo k rozsáhlým demolicím v historickém jádru města. Zmizely tak výstavné renesanční domy, radnice a městské brány. Na druhou stranu zde vznikly železniční opravny, cukrovar, pivovar, jatky, mlýny, finanční ústavy a mezi léty 1872-1904 se Louny staly důležitým železničním uzlem. Ze stavebních památek je nejvýznamnější kostel sv. Mikuláše. Z původní gotické stavby ze 14. století zůstala věž, síňové trojlodí se stavělo v letech 1519-1538. Poblíž kostela stojí zajímavá gotická stavba s arkýřem, dům Sokolů z Mor. Dalšími církevními stavbami jsou kostel sv. Petra ze 14. století, kostel Matky Boží z roku 1493 (věž z r. 1612) a kostel 14 sv. Pomocníků z roku 1716. Ve staré radnici sídlí městský archiv, nejúplnější svého druhu u nás. Dochovala se část hradeb s několika baštami a Žateckou bránou. V dnešní podobě je lounské opevnění výsledkem postupné přestavby ve druhé polovině 15. století. V dějinách novodobé architektury má své místo kolonie domů pro zaměstnance železničních opraven z počátku 20. století. V jižní části města vyvěrá z vrtů teplá alkalická kyselka Luna, severně pak kyselka studená.