Jeho rozsáhlé zříceniny leží na skalnatém hřebeni nad Spišským Podhradím.
Spišský hrad vznikl už ve 12. století. První písemný doklad o něm máme však až z roku 1209, kdy byl sídlem Spišské župy. Jeho vnitřní jádro mělo už od roku 1221 kamennou ohradu, která úspěšně vzdorovala i útoku tatarských vojsk roku 1241. Po odchodu Tatarů začala jeho další kamenná výstavba vybudováním románského paláce, výstavbou dvou předhradí a stavbou kruhovité raněgotické věže uprostřed horního hradního nádvoří. Potom na nějakou dobu přerušily další výstavbu vnitřní nepokoje po vymření Arpádovců (1301). V té době byl hrad obléhaný a částečně poškozený vojsky Matúše Čáka Trenčianského. A tak až na konci 14. století obklopili hrad novým velkým předhradím, navazujícím na jeho starší opevnění. K větší stavební činnosti na hradě došlo také v polovině 15. století, kdy se hradu zmocnila Jiskrova vojska. Tehdy zvýšili hradní zeď druhého předhradí, vybudovali kamenné předhradí s příkopou a začali s výstavbou nejrozsáhlejšího západního předhradí. Posledními vlastníky hradu byli Csákyovci, kterým patřil až do svého zániku. I tito majitelé pokračovali ve stavebních pracích na hradě, takže ve své konečné stavební fázi měl pět nádvoří s několika desítkami budov, a byl tak největším a nejrozsáhlejším hradem na Slovensku. Na začátku 18. století dobyla Spišský hrad povstalecká vojska Františka Rákócziho II. Po jejich vyhnání roku 1710 ztratil hrad na významu, protože Csákyovci se už předtím přestěhovali do pohodlnějších zámků v Hodkovcích a Bijacovcích a o údržbu hradu se víc nestarali. Roku 1780 vypukl na hradě požár, který urychlil jeho proměnu na zříceninu.