Hrad se nachází na zalesněném sopečném kopci severozápadně od městečka Veľký Šariš.
Hrad se poprvé vzpomíná pod názvem Sarus roku 1245. V té době už měl za sebou dlouhý vývoj. Hrad postavili na ochranu důležité obchodní, tzv. Toryské cesty. Už od začátku byl královským hradem. Nový kamenný hrad, hlavně jeho mohutnou hranolovou věž, jejíž stěny dosahují až 440 cm, postavili po vpádu Tatarů. Tehdy Belo IV. nařídil z důvodu zvýšení obranyschopnosti krajiny stavět kamenné hrady po celém království. Po bitvě u Rozhanovic roku 1312, kde Soósovci spolu s Omodejovci a Matúšem Čákem bojovali proti králi Karolu Róbertovi, přestali být Soósovci jeho majiteli. Vítězný král skonfiskoval hrad, který se opět stal královským majetkem. Na krátký čas, v letech 1441-1460, obsadil hrad Ján Jiskra a jeho kapitáni. Po jejich odchodu se hrad opět stal majetkem původních vlastníků - Perényiovců. Ty můžeme považovat za zvelebovatele areálu. Postavili mnoho obytných, hospodářských i fortifikačních staveb. Když Perényiovci roku 1526 po bitvě u Moháče přešli na stranu Zápoľského, císařská vojska hrad obléhala a roku 1537 i dobyla. Po roce 1642 přešel hrad do majetku Rákócziovců. Po roce 1660, kdy část hradu nešťastnou náhodou vyletěla do povětří po explozi střelného prachu, nastal postupně úpadek celého hradu. K jeho zničení přispěl i tehdejší hradní kapitán, který dal roku 1687 podpálit poškozené hradní budovy. Od té doby je v ruinách.