Na soutoku řek Labe a Ohře, v malebné oblasti Českého středohoří, leží jedno z nejstarších a nejkrásnějších českých měst, kde byl Slovany vybudován mocný, raně středověký hrad. Město se rozvíjelo především jako centrum obchodu, řemesel, vinařství a také díky příjmům z dopravy po Labi. V 16. století došlo k rozvoji renesančního stavitelství, které předurčilo stavební ráz města, přetrvávající do dnešní doby a které zde zanechalo velké množství stavebních památek. V polovině 17. století nastala doba velkolepé barokizace. Došlo k obnově domů, pobořených v době třicetileté války, ke slohové proměně stávajících objektů a výstavbě nových objektů. V 19. století se ve městě začala projevovat průmyslová revoluce. Roku 1874 se do města dostala železnice. Historické centrum se řadí mezi naše nejcennější památkové rezervace. K zajímavostem města patří jeho náměstí, které rozlohou cca 1,8 ha patří k největším v Čechách. Svůj tvar získalo po roce 1228 za Přemysla Otakara I. Velmi rozsáhlé je i podzemí města. Sklepy, někde i o třech podlažích, jsou propojeny sítí chodeb. Svou délkou cca 3 km patří k nejdelším v Čechách. Při příjezdu do města každého upoutají městské hradby. Původní hradební systém s baštami byl vybudován v gotickém stylu za vlády Karla IV. Z městských bran, které byly čtyři, se nedochovala žádná. Byly zbořeny v souvislosti s novou výstavbou města v polovině 19. století. Typickou dominantou je Dómský vrch s katedrálou sv. Štěpána, hranolovou věží zvonice, která je s chrámem spojena visutou arkádou. Známé jsou zdejší veletrhy a výstavy (Zahrada Čech).