Jihlava vznikla ze staré slovanské osady na obchodní stezce při brodu přes řeku Jihlavu. V okolí byla objevena bohatá ložiska stříbrných rud. Stříbrná horečka sem přivedla horníky, řemeslníky a obchodníky z celé Evropy. Malá vesnice jejich náporu a potřebám nestačila, a proto se začalo na protějším břehu řeky budovat nové město. Pravidelný půdorys pravoúhlé sítě ulic s velkým náměstím uprostřed byl dán stavebním řádem krále Přemysla Otakara II. z roku 1270. Královská privilegia zaručovala městu prosperitu a Jihlava se brzy stala jedním z nejmocnějších měst království. Bylo chráněno mohutným opevněním, náměstí lemovaly kamenné domy s podloubím, ve městě se razily mince. Význam těžby stříbra poklesl koncem 14.století, hospodářský vývoj města však již v té době zajišťoval obchod a řemeslná výroba, zejména soukenictví. Po požáru v roce 1523 bylo město obnoveno v renesančním stylu. Po třicetileté válce, kdy bylo město téměř zničeno, bylo obnoveno v barokním duchu. Historické jádro je sevřeno poměrně dobře zachovaným pásem hradeb s polokruhovými baštami. Z původních pěti bran se dochovala jen brána Matky Boží. Městský kostel sv. Jakuba má dvě nestejně vysoké věže. Nižší z nich nese jeden z největších zvonů u nás, Zuzanu. Na Masarykově náměstí stojí jezuitský kostel sv. Ignáce, v jehož interiéru jsou cenné gotické plastiky. Jihlava se může pyšnit také tím, že má jedno z největších náměstí ve střední Evropě (100 ? 340 m). Roku 1436 zde byla vyhlášena basilejská kompaktáta. Zajímavé jsou i měšťanské domy s máshauzy a arkádovými dvory.