Jindřichův Hradec je historickým městem na pomezí jižních Čech a Českomoravské vrchoviny. První osídlení nad soutokem Hamerského potoka a Nežárky je známo z dob Slovanů. Okolo roku 1220 zde stál středověký Nový hrad, sídlo Jindřicha Vítkovce. Česká varianta Hradec pochází ze 14. století, přívlastek Jindřichův se objevil v roce 1410. V 18. století zajišťovala hospodářský růst města především soukenická výroba. Město zažilo dva velké požáry. Následné stavební úpravy přidaly domovním průčelím zejména nové kamenické detaily, štukový dekor. Byla zastavena všechna loubí domů na náměstí. Zbouraly se brány Novoměstská a Rybniční. Zrušila se část hradeb a zasypal se městský příkop. Roku 1887 bylo město napojeno na železnici. Díky početnému souboru unikátních stavebních a uměleckých památek, bylo v r.1950 vyhlášeno historické jádro Jindřichova Hradce městskou památkovou rezervací. Uličky okolo Mírového náměstí jsou plné renesančních a klasicistních domů. Ve městě a v jeho nejbližším okolí stojí sedm kostelů. Svými nástěnnými malbami je nejvýznamnější kostel sv. Jana Křtitele, součást minoritského kláštera z 13. století. Charakteristickým prvkem města je známý rybník Vajgar, původně významná součást hradního opevnění. Hráz, jez a zájezek Vajgaru v Jindřichově Hradci je významnou kulturní nemovitou památkou městské památkové rezervace. Za zmínku stojí také kamenný Vajgarský most se třemi nízkými oblouky, s kamenným zábradlím a dvěma plastikami. Komplex budov hradu a zámku v Jindřichově Hradci je po Pražském hradu a dále zámku v Českém Krumlově třetím nejrozsáhlejším památkovým objektem v České republice. Na jihozápadním předměstí města na zalesněném svahu kopce Pejčoch na řekou Nežárkou se nachází židovský hřbitov, poprvé připomínám již v 15.století.