Pevnost se nacházela v místech, kde stojí dnešní římsko-katolický kostel v obci Štúrovo. Roku 1543 se Turkům podařilo dobýt Ostrihom a následně obsadit i Kakath, osadu ležící na místě dnešního Štúrova. Pro strategický význam tohoto místa Turci vybudovali západněji od zničeného Kakathu silné předmostí. Turci pevnost nazvali "Džigerdelen Parkani", tj. "pevnost zarývající se do břicha nepřítele". Byla tu umístěna i děla a časem postavena modlitebna. Roku 1594 se pokusilo císařské vojsko dobýt od Turků Ostrihom a Parkan, ale výprava pána Mikuláše Pálffyho a arciknížete Jozefa skončila neúspěchem. V následujícím roce generálové Mansfeld a Pálffy už byli úspěšní. Vzápětí ho dal Pálffy obnovit. Roku 1605 paša Ali obě pevnosti dobyl zpět pro Turky a císařská vojska odtud odtáhla. Po osvobození Nitry a Levic generál Luis Rattuit de Souches táhl na Parkan. Turci, kteří viděli nesmyslnost odporu, se stáhli do Ostrihomu. Dělostřelectvo de Souchesa Parkan téměř úplně zničilo. Po osvobození Vídně vojsky polského krále Jána Sobieského, křesťanská vojska pronásledovala ustupující turecká vojska až k Parkanu, ke kterému se přiblížila 7. října 1683. Sobieského jednotky tvořily předvoj armády, a navzdory zákazu hlavního velení podnikly samostatnou akci. Dostali se do Turecké pasti a 1500 jich bylo zabito. 9. října zaútočila císařská a polská vojska na Parkan. Turecká armáda počítala s podporou Thökölyho bojovníků, ale ti se nedostavili včas, protože toto spojenectví mu už nebylo vhodné. Spojenecká vojska pod vedením Karola Lothrinského Turky u Parkanu porazila a tímto vítězstvím začalo jejich vytlačování z Uherska.