Laskár byl původně vodním hradem - objektem, který hrál významnou úlohu v systému obrany kraje. Poprvé se vzpomíná v listině z roku 1546. Nešťastným byl rok 1601, kdy bočkayovské bandy vypálily vesnici i hrádek. V první polovině 18. století se dostal laskárský hrádek spolu s dědinou do vlastnictví rodu Berényiovců. Z Laskára se tehdy vytvořilo od poloviny 18. století centrum a sídlo správy menšího feudálního laskárského panství. Laskárský hrádek měl v té době ještě stále (až do roku 1799) podobu vodního hradu. Obehnaný byl dvěma zdmi, mezi kterými byla rozsáhlá příkopa naplněná vodou. Vstup do vodního hradu umožňoval padací most. Hrádek měl jedno poschodí s obývacími pokoji a rozsáhlým sálem. Už v první polovině roku 1799 se přebudoval jeho areál tak, že starý vodní hrad se přestavěl na renesanční hrádek. Noví majitelé dali zbourat především vnitřní zeď, která oddělovala hrádek od vodou naplněné příkopy a takto získaný stavební materiál použili na stavby nových hospodářských budov na panství. Příkopu odvodnili trvalým odvedením vody do potoka, a tím vysušený prostor přeměnili na zeleninovou zahradu a park obklopující hrádek ze všech stran. Současně se zlikvidoval starý padací most a na jeho místo se postavil dvojobloukový most z kamene získaného zbouráním pekárny a pálenice. V druhé polovině 19. století se dostal Laskár koupí od Brauneckerovců do vlastnictví Tarnócziovců. Laskárský hrádek se stal sídlem velkostatkáře Tarnócziho, který v něm měl cennou knihovnu s historickou a právnickou literaturou a rodový archiv, obsahující cenné dokumenty k území, na kterém měl tento rod v minulosti své majetky.
Laskár byl zbourán v období po roku 2000, zůstaly po něm snad jen zbytky anglického parku.