Město vzniklo jako osada při křižovatce významných cest a poprvé je písemně doložen roku 1061. Počátkem 15. století patřilo mezi největší a nejbohatší města zemí Koruny české. Naopak Třicetiletá válka přivedla město na pokraj hospodářského zániku. Od konce 17. století se začíná Cheb opět hospodářsky a kulturně vzmáhat. Do doby na přelomu 18. a 19. století spadá důležitá fáze výstavby Františkových Lázní, které patřily až do roku 1851 chebskému magistrátu. Prameny, označované jako chebská kyselka, byly užívány k léčbě již od 16. století a minerální voda se přivážela pacientům, kteří pobývali v Chebu. V roce 1791 je zahájena výstavba lázeňské osady. Rychlý růst lázní, zvaných od roku 1807 oficiálně Františkovy, přispívá i k hospodářskému a společenskému rozvoji Chebu. V 19. století se stal železničním uzlem, přes který směřoval veškerý zahraniční obchod po trati Berlín-Cheb-Mnichov. Dvě světové války a jejich důsledky natrvalo poznamenaly město i jeho obyvatele. Cheb byl pro svou stavební a architektonickou jedinečnost prohlášen roku 1981 městskou památkovou rezervací. Jednou z nejkrásnějších středoevropských románských památek je Chebský hrad střežený Černou věží. Za kamenným opevněním hrad skrývá evropský unikát - vzácnou dvoupatrovou románskogotickou kapli. Obdivovanou památkou je soubor domů zvaný Špalíček na náměstí. Cheb je znám jako místo vraždy císařského generalissima Albrechta z Valdštejna. Středem historického jádra je náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, na němž najdeme řadu chráněných domů. V Chebu se nachází také jedna ze tří Bismarckových věží.